Praktiky některých úvěrových společností v Česku jsou vůči jejich klientům nevybíravě kruté a většinou se zaměřují na psychologický nátlak. Používají zastrašování, hrozí využitím rusky hovořících mužů a nezaleknou se ani výhrůžek týkajících se dětí dlužníků.
Prodával jsem lidem spotřebitelské úvěry a půjčky jako na běžícím pásu a zároveň jsem vedl tým vymáhaču dluhů, který používal nevybíravé nátlakové metody včetně otevřeného zastrašování. Nechal jsem toho, i když jsem vydělával velké peníze. To je ve zkratce zpověď bývalého zaměstnance jedné z nejvýznamnějších úvěrových společností v Česku, která lidem poskytuje rychlé půjčky bez ověřování bonity a spotřebitelské úvěry.
„Vedl jsem tým pro prodej půjček i správu pohledávek. To, že se dlužníci jmenovitě a veřejně vylepují na domovní dveře i s částkami kolik dluží, je jen jedna z možností. Probíhají i mnohem tvrdší postupy, ke kterým jsou pracovníci motivováni,“ tvrdí ve své zpovědi.
Dělal na živnostenský list. „Provize se skládala z několika složek, a to za uskutečněný prodej půjček, dále za výsledek týmu, tedy celkové výše prodeje, a za splnění několika bodů v takzvané recidivě.“
Pokud to splnil, jako manažer si podle svých slov mohl užívat provize přesahující sto tisíc korun měsíčně.
„Regionální ředitel a jeho asistenti nás nutili k osobním návštěvám u klientů i v noci. Kromě toho jsme jména dlužníků vylepovali nejen na dům, ale i sloupy veřejného osvětlení. Věřte, že tato metoda byla velmi účinná. Pokud nezabrala, byly i jiné,“ říká bývalý vymáhač.
"Aby se vaše děti vrátily v pořádku ze školy. Neděláte si starosti paní?"
Mezi obvyklé praktiky vymahačů patří například to, že se přitočí třeba k manželce dlužníka a přesně jí vyjmenují trasu a časy kudy chodí do a ze školy jejich děti. A při tom se významně tváří. Nic víc a nic míň.
Další metodou je každodenní postávání vymáhačů přede dveřmi dlužníka a náznak, že dokud se na ně hovoří česky, jsou na tom ještě dobře, ale pokud nezaplatí, mohla by se „úřední“ řečí stát ruština, tedy náznak, že na dlužníka pošlou tvrdé hochy hovořící rusky. Tento „vymáhací“ bonmot potvrdili Novinkám ze své praxe i někteří advokáti.
Obvykle se k těmto nátlakovým metodám přistupuje v okamžiku, když už na žádný majetek, který by se dal dát do dražby, nenarazil exekutor a věřitelská firma chce od dlužníka peníze zpátky ber kde ber, třeba od příbuzných. Problém je v tom, že mnozí lidé si berou jednu půjčku za druhou, aby měli na splátky svých starších závazků.
Převzato od Jindřicha Gintera, Právo
2024 ©